Petr Studnička, vedoucí katedry hotelnictví

Špatných zpráv je teď publikováno kolem nás v souvislosti s onemocněním COVID-19 velké množství. Řada opatření se bezprostředně dotýká i Vysoké školy hotelové v Praze a o řadě z nich se musí rozhodnout. Velký díl odpovědnosti leží na jednateli společnosti Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r.o, který chtě nechtě musí rozhodnout. A to především v zájmu ochrany zdraví a životů nás všech. Proto jsme mu v rámci projektu Lidé VŠH! položili několik běžných otázek, a to bez ohledu na současné aktuální dění. Představujeme vám našeho pana jednatele Petra Studničku.

Pane Studničko, jste jednatelem VŠH, vedoucím katedry hotelnictví, místostarostou města Čelákovic. Končí tím výčet Vašich aktivit?

Ano, jako základ to bohatě stačí. Samozřejmě s jednotlivými funkcemi jsou svázány další povinnosti. VŠH zastupuji například ve vzdělávací sekci Asociace hotelů a restaurací ČR nebo v komoře Cestovní ruch Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR. Jsem členem redakčních rad několika časopisů, působím ve Společnosti vědeckých expertů cestovního ruchu. Jsem odborným garantem projektu, který je zaměřen na vzdělávání v ekonomických oborech na vyšších odborných školách, a také spolupracuji dlouhodobě s Technologickou agenturou ČR. Na rozvoji města se v Zastupitelstvu podílím od mých 23 let. Stal jsem se v historii Čelákovic v roce 2006 nejmladším zvoleným zastupitelem. Všechna uplynulá čtyři volební období jsem kandidoval vždy za ODS spolu se současným starostou města Josefem Pátkem, od roku 2014 jsem neuvolněným místostarostou města.

VŠH jste si zažil jako student, jako akademický pracovník a také jako její jednatel. Určitě jste v průběhu studia měl nějaké postřehy o tom, že by něco šlo dělat jinak. Změnil se Váš pohled na tyto věci, když jste se dostal do odlišné role?

Výhodou je, že do budovy, ve které VŠH sídlí, chodím od roku 2004. Nejprve jako student, od roku 2009 jako interní akademický pracovník a v roce 2017 jsem se stal i jednatelem společnosti. Poměry ve vysokém školství se hodně změnily, vždy je co zlepšovat. Osobně považuji za největší úspěch, že se podařilo v roce 2018 získat nové akreditace profesně zaměřených studijních programů, zahájit tradici pořádání kulinářských akcí pro širokou veřejnost vždy v polovině května či zavést vlastní značku kávy S[COOL] coffee v kavárně RevPAR Café. Největším úspěchem v mé akademické kariéře bylo prosazení novely zákona o místních poplatcích v loňském roce a zavedení jediného místního poplatku z pobytu. Řada úkolů je samozřejmě před námi.

Hotelnictví je obor, který musí člověk milovat. Co se konkrétně Vám na tomto oboru líbí?

Je to obor, kde člověk přichází do dennodenního kontaktu s lidmi. Je to obor, který se neustále rozvíjí a reaguje na aktuální dění. Ať už mluvíme o kolaborativní ekonomice a sdíleném ubytování, nebo o agendě Průmysl 4.0 spočívající v automatizaci, digitalizaci a robotizaci procesů v oboru. Hotelnictví je krásný obor a za sebe mohu říct, že předávat odborné zkušenosti studentům je pro mě jednou z nejpříjemnějších aktivit v rámci mých pracovních povinností.

Je takové veřejné tajemství, že jste obdivovatel vlakové přepravy. Kdybyste mi mohl doporučit nezapomenutelný zážitek spojený s vlaky, kam bych se měl vypravit?

Vlaky a železnice a vše s nimi spojené je opravdu můj velký koníček. Procestoval jsem tisíce kilometrů a každý vlak a každá trasa mají své kouzlo. Jízda po Transsibiřské a Transmandžuské magistrále z Moskvy do Pekingu dlouhá 9 000 km je zážitek sám o sobě. Projet se Maglevem v Šanghaji rychlostí 430 km/h je úchvatné. Nastoupit do Ztřeštěného vlaku a cestovat z keňského hlavního města Nairobi do Mombasy je samo o sobě velké dobrodružství. Strávit cestu s kvalitní gastronomií v císařském vlaku Majestic Imperator na rakouském Semmeringu je pohlazení po duši, stejně tak jako jízda Ledovcového expresu ve Švýcarsku. A cesta Shinkansenem v Japonsku pod horou Fudži je sama o sobě kýčem, který ve vás zůstane po celý život. Mými nejoblíbenějšími rychlovlaky jsou ICE, TGV a Shinkansen. Každá cesta vlakem stojí za to, a když si může člověk zajít do jídelního vozu, tak to nemá chybu :-)! Občas se vydám na cestu vlakem, abych si odpočinul. Když stojím v Čelákovicích na nádraží a čekám na vlak, s radostí sleduji ostatní cestující i vše, co se na železnici zlepšilo v posledních letech. Téměř 15 let jsem připravoval kompletní modernizaci železniční stanice v našem městě, která byla před rokem za téměř jednu miliardu korun dokončena. Z této investice mám osobně radost.

Studenti Vás drží v paměti a po svém absolutoriu Vám posílají třeba pohledy. Udělá Vám takový pohled radost?

Udělá mi radost každá pozitivní zpráva o úspěších našich absolventů. Dostat v dnešní době pohled poštou není pro mě výraz archaického chování, ale spíše vyjádření opravdové úcty, ani ne tak ke mně samotnému, ale k naší vysoké škole. Že na ni studenti a absolventi nezapomínají a řada z nich, často i s odstupem času, vzpomíná na dobu studia velmi ráda. Pozorně sleduji, čím se naši absolventi zabývají, a jsem přesvědčen, že máme být na co hrdí. Jsou úspěšní v podnikání i zaměstnání, v hotelnictví, gastronomii, lázeňství, cestovním ruchu i marketingu. Jsou činní v soukromém i veřejném sektoru. Pohybují se nejen v našem oboru, ale i v mnoha dalších ekonomických oborech, a to nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí. Každá zpráva o úspěchu našeho studenta či absolventa je velmi potěšující.

Ve škole Vás potkáváme vždy pouze v obleku, můžeme se pro zajímavost zeptat, kolik máte doma kravat?

Je zajímavé, že nejen ve škole, i ve městě mě řada lidí jinak než v obleku vůbec nezná. Ale ubezpečuji všechny, že mám i civilní oblečení. Doma mám osm obleků, 60 sad manžetových knoflíků, 62 kapesníčků do saka, 5 motýlků, 50 různých klop do saka. O vše se mi stará moje manželka Veronika. Kravaty průběžně, alespoň 1x ročně, obměňujeme, ale dlouhodobě jich mám opravdu hodně. Přesné číslo záměrně neprozradím… Ne, že bych nechtěl, ale kravaty mám řazeny dle barev a vzorů na věšáku, všechny jsem vyfotil a dovolím si vyhlásit soutěž s jedinou otázkou, která zní: „Kolik kravat měl Petr Studnička k 1. březnu 2020?“ Ten, kdo se ve svém tipu přiblíží nejvíce, dostane ode mne dárkový voucher na víkendový pobyt v jednom z partnerských hotelů společnosti Regata Čechy. Věřím, že toto už stojí za to, abyste do komentáře k tomuto příspěvku (až bude zveřejněn) na Facebooku napsali svůj tip. Vyhodnocení soutěže provedeme, jakmile to situace po zmírnění dopadů současné pandemie způsobené šířením onemocnění COVID-19 umožní. O termínu budeme včas informovat. A se vší vážností vyhlásíme vítěze. Už předem se těším na odpovědi. Doufám, že jich bude co nejvíce!

Jak byste popsal studenta naší vysoké školy?

Studenti VŠH jsou velmi různorodí. Liší se přístupem ke studiu i nákloností k oboru. Rozdíl je zřejmý mezi bakalářským a navazujícím magisterským stupněm, ale i mezi jednotlivými specializacemi a formami studia. Postupem doby, vzhledem k tomu, že už učím 12 let, vnímám, že řada z nich je aktivních a posílají mi i odborné dotazy ke zpracování jejich bakalářských a diplomových prací ve velkém časovém předstihu. Velmi si vážím těch studentů, kteří se angažují v aktivitách školy. Myslím tím například Studentský senát, pomoc při různých akcích, v poslední době například zasedání Pléna České konference rektorů či připravovaná gastronomická akce Babiččiny recepty. Těmto studentům patří opravdové velké díky! Pokud je to alespoň trochu možné, snažím se u většiny studentů zapamatovat si jejich jméno a příjmení. Osobní kontakt mezi vyučujícím a studentem považuji za velmi důležitý, i proto, že počtem studentů jsme menší vysoká škola. Vlastně všichni jsme jedna velká rodina. Každého jednotlivého studenta je třeba brát jako partnera. Letos si připomínáme odkaz 350 let Učitele národů J. A. Komenského, nezapomínejme na něj jako zakladatele moderní pedagogiky!

Máte nějaké pracovní motto?

Zcela otevřeně, žádné pracovní motto nemám. Obecně si ale myslím, že nestačí jen stěžovat si, ale dělat vše pro to, aby se nám dobře žilo. Nemyslet jen na sebe, ale i na společnost a mít spoluzodpovědnost za to, co na Zemi děláme. Mějte se všichni moc fajn, a pokud jste dočetli celý rozhovor až sem, do úplného konce, tak smekám. Máte můj obdiv!

Moc Vám děkuji za rozhovor, pane jednateli, a moc se těším na další povídání!

Chceš studovat školu, které určitě přijdeš na chuť?